Reklama
 
Blog | Karel Musílek

Strach prodává !?

Kampaň kandidátů US prezidentských voleb vychrlila obrovské množství spotů. Proč si myslím, že jsou dva z nich překvapivější než ostatní.

Současná kampaň pro volby prezidenta Spojených států vzbuzuje vášně nejen v hlavách přirozeně angažovaných amerických voličů, ale také na stránkách českých deníků, hlavách jejich čtenářů i nečtenářů. I přesto, že průběh kampaní a výsledky voleb můžeme pozorovat bez jakéhokoliv zpoždění, oproti americkým voličům jej sledujeme skrze notně tlusté sklo. Tlak kampaní, letáků, spotů, které pumpují pokladny štábů, na nás doléhá minimálně, a jen v případě, že o to aktivně usilujeme (no, aktivně… z židle a tepla pěkně přes YouTube).

 

Nuže, proč to všechno. Zaujaly mě především dva spoty ze stáje Hillary Clintonové. Jak už ostatně dlouhou dobu, i v nich se snaží poukázat na Obamovy nedostatečné zkušenosti, tolik potřebné pro výkon prezidentské funkce. Zajímavá je ovšem atmosféra strachu a ohrožení, která z nich vyzařuje.
První ze dvou klipů byl využit při primárkách v Texasu a Ohiu minulý měsíc. Klip začíná slovy: „Jsou tři hodiny ráno a Vaše děti spí…“ přičemž záběry sledují spící děti v postýlkách. Ve stejný moment zvoní telefon v Bílém domě a „něco se děje“. Kdo chcete, aby zvedl telefon?

 

 

Reklama

Druhý z nich, připravený pro úterní primárky v Pensylvánii, vzbudil rozruch krátkým záběrem Usámy Bin Ládina, který se v něm objevuje. Kromě toho klip ukazuje rovněž kritické momenty americké historie (Černý pátek, útok na Pearl Harbor, pád Berlínské zdi, a hurikán Katrina), přičemž slova vypravěče opět poukazují na potřebu vskutku zkušené hlavy státu.

 

 

Spojením (dosti neférovým) obou klipů tak vzniká strašidelný obrázek. Vaše děti, telefon do bílého domu, Usáma… Hillary není prvním kandidátem, který Usámu ve spotu použil, již předtím se objevil v klipech některých republikánů. U demokratické kandidátky je tato struna poměrně překvapivá. Co se týče atmosféry strachu, vcelku důvtipná je reakce Obamova mluvčího: „Již máme prezidenta, který sází na politiku strachu, a nepotřebujeme dalšího.“ Hraní na tuto notu je bezesporu zajímavé, do jisté míry podivuhodné. Například i proto, že Hillary již dříve sklidila kritiku za řeč, kdy prohlásila, že v případě teroristického útoku by ona byla tím nejlepším kandidátem, který by v takové situaci mohl čelit republikánům.

 

Volební vřava je drsná a hraje se o každý hlas. Taktika která pomáha se počítá. Proto beru předchozí postřehy spíše jako zajímavou „pikantnost“ než důvod k siláckým paralelám, novým konspiračním teoriím nebo varování před třetí světovou válkou. I tak si ale myslím, že stojí za povšimnutí.